Co bylo a nebylo na Smrku.
Říkala Jindra, že porovná plány a skutečnost. Protože přijela až v pátek večer, začnu ve stejném duchu já.
Vyjely jsme s Jitkou a Andulkou v pátek ráno do Liberce a doufaly, že stihneme autobus o půl desáté. Blbě jsme vystoupily a bus nám o pět minut ujel. Nevadilo, daly jsme si skvělé polotmavé Svijany.
Paní v informacích nám řekla, že příští bus do Bedřichova jede o půl jedenácté. Nejel. Končil v Rudolfově. Ale nevadilo, cesta přes Maliník byla moc pěkná a Bedřichovu jsme se šikovně vyhnuly, abychom poobědvaly na téměř prázdné Šámalce.
Havroš původně říkal, že bus o půl desáté nestíhá. Ale stihl (jel přes Jablonec) a marně na nás čekal nejdříve v Bedřichově, pak na Hřebínku (se zavřeným kioskem). Setkali jsme se všichni až ve Ferďáku v hospodě u Káči, kde byl také zrakvený Marian, který spadl z kola. Byl ošetřen, oblepen a pokračoval s námi do Hejnic.
Z Hejnic měl jet autobus do Nového Města ve tři čtvrtě na sedm. Nejel, neb to byl pražák, který se cestou někde porouchal. Jana Drozenová by mohla vypravovat. Nakonec jsme do Dělňáku, kde už seděli ostatní účastníci, dojeli.
Helenka. A pokračuje Jindra.
Já (Jindra) seděla před Dělňákem na zahrádce jako první, dokud nepřijeli Kubáti s Honzou a Helenou B. Očekávané fóry typu "nekuřáci, tak si jděte užít vnitřek, když jste za to tak bojovali" si naštěstí vyměňovali jen místňáci. Nakonec jsme se tam sešli a najedli a popili všichni včetně plus minus úhledně oblepeného Mariana, všichni jsme se i ubytovali v kempu, Havroš dokonce sám na mnohalůžkovém pokoji. TAK jsme mu tam udělali mejdan s vínem a hlučením, aby se nebál.
Z přihlášených nepřijel jen (neodhlášený) Šéfík, neb (zatím jen sperativně) rodil.
Ráno dokonalá snídaně, čím dál lepší, vyfasování svačinek (čím dál lepších, bez Dobrých mám a jiných Floriánků a modifikovaných škrobíků) a modrá sekce pěšáků vyrazila tzv. klasiku (Kubáti, Jana, Helena B.). My ostatní jsme jeli via Polsko a lanovku, kde jsem otevřela hospodu u lanovky, a všichni kromě Mariana jsme se sešli na Smrku a pak znovu před Hubertkou, odkud Havroš zamířil do Libverdy a pak domů, a nakonec v Hájence. I tentokrát se lehce kufrovalo, ale Hájenka (Zemánkovi) i se psem Maxem, dalšími psy včetně jedné opravdu obří obludky (MaxiMax?) a s koněm (!) nakonec nalezena a nefiltrovaný Konrád řádně degustován. Zdálo se nám tam více uklizeno, ale bylo dost vedro a pořádkový arbitr Petrof chyběl, TAK nevím . . .
Večer tentokrát u Andělů a potom malý mejdánek s vínem od Číňana u Havránka bez Havránka.
Po skvělé snídani nedělní výlet vedený Honzou od Honzy, a to už je ten plán versus skutečnost:
Na neděli plánujeme výlet (N.M.p.S. – Swieradow-Zdroj - Czocha – Görlitz – Frýdlant - podle Googlu to vychází i s návratem do N.M.p.S. cca 110,5 km – cena asi 884,- Kč, t.j. cca 150,-Kč/osobu, pojede nás 6 + 2 autem – ti nic platit nebudou). Předpokládám, že cesta bude trvat cca 2 – 2,5 hod., na prohlídky a občerstvení zbývají tedy 3 až 4 hod.
Takže mikrobuskem (a Kubáti s Helenou autem) do raději nesklonného Swieradow-Zdroj, obhlédli jsme lázně i park, něco popili, Helenka pořídila překvápko pro jisté účely, oblezli jsme místní žabky pro štěstí, lásku, bohatství atd. (zdraví?) a trochu jsme amortizovali deštníky. Hrad Czocha byl, prolezli jsme areál a k mému překvapení tam právě Moudrý klobouk rozděloval malé čaroděje do kolejí podle jejich přání. Všichni chtěli do Nebelvíru, a udělali tak nezaměstnané ze tří ze čtyř ředitelů bradavických kolejí (Ištván jediný asi tuší, o čem je řeč).
Görlitz neboli Zhořelec jsme nechali na příště, ale užili jsme si přehrady zapomenutého jména (na Kwise?) včetně mnoha zapomenutých zajímavých historických detailů a zapomenutých zajímavých technických parametrů. Pirohy ve vyhlídkové restauraci nad přehradou byly ale skvostné a nezapomenutelné.
Ve Frýdlantu Na Kamenu jsme se definitivně rozdělili na několik návratových sekcí. Zjednodušeně šlo o domácí (Honza od Honzy a milý pan řidič mikrobusu), autosekci vedenou Tomášem, Jitku a Andulku s jejich dvojkami bílého, Janu s její polévkou a Helenku se mnou (a s úmysly čistě výzkumně-pivními).
Takže já a Helenka jsme před závěrečnou (tentokrát zatraceně výraznou) amortizací mého paraplete a Helenčiny pláštěnky důstojně zakončily celou akci ve frýdlantském zámeckém pivovaru pivem Albrecht zvaným z celkem pochopitelných důvodů Albert (konkrétně Altbier 12° plus Judita 14°) a v Liberci resp. v Praze jsme se dokonce ještě viděly s Janou, Jitkou a Andulkou.
Jak se dalo čekat, z celé akce si nepamatuji žádnou z mnoha povedených hlášek, neb jsem si žádnou nezapsala . . .
TAK alespoň díky Honzovi i Honzovi od něj za vše ohledně nápadů a organizace a taky Norům, jejichž hevíky nás skoro vždy oblažily, když jsme byli bezpečně v autě nebo v hospodě (až na tu závěrečnou amortizaci, že).
A teď ať si Honza dodá, co chce, pokud se už autorsky nevyčerpal svým poděkováním:
Ahoj všem,
děkuji zúčastněným za pohodový průběh akce, dobrou reprezentaci lidu TAKového jak v Frýdlatském výběžku, tak v sousedním Polsku, a v neposlední řadě za milou společnost na všech cestách i v restauračních zařízeních.
Zdraví Honza.
P.S. Nezúčastnivším se, kteří ani neměli tu slušnost sdělit, že nepřijedou, neděkuji za nic.
P.P.S. Doufám, že hůlky zapomenuté v mikrobusu jsou už na cestě k majitelce, nebo se na cestu chystají.
TAK že za auto(mobilní) sekci dodávám já (Honza) :
Po nesmělém dotazu na počet míst v automobilu mi Tomáš napsal "tak už nemusím hledat do auta toho čtvrtého. Jsi to Ty!" nebylo co řešit, i když další text "Předpokládám odjezd z Černého mostu v pátek kolem 13:00" mě trochu zarazil. Ve středu ale Tomáš volal, že se jede až ve 14:00, oddychl jsem si a pomyslel: to stihnu ještě poobědové kafe. Chyba lávky, když jsem ve 13:56 vystupoval z metra, byl jsem rád, že stihám. V místě srazu, u KFC, už seděla Helena B., Kubáti nikde. Po čtvrthodince čekání, a po té, co jsem odmítl dát si kafe z kelímku, volala Dana, že v pátek odpoledne mezi Říčany a Prahou sekají pangejty, a je tudíž zácpa, a budou tam asi za 5 min. Pak šlo vše hladce, malé zdržení za rozbočením Turnov - Liberec, kde zřejmě rozšiřují vozovku, a tudíž je zúžení, a malém kufrování v Liberci (po přejetí z pruhu do pruhu všichni před námi jeli na centrum, Tomáš se jich držel), a už jsme frčeli na Mníšek a Oldřichov. V Oldřichovském sedle, kde už čekal (ještě nezraněný) Marián, který tam dojel z Liberce kolmo, zastavujeme, abychom se prošli ke skalnímu hradu. Tu zastávku navrhla Helena B., tolikrát jsem tam projížděl a nikdy nezastavil. Díky Heleno! Než se ostatní přichystali, šel jsem se podívat ke Kozovi, co má na pípě. Dal jsem si zelený jarní speciál, který si prý nechal uvařit, neb o Velikonocích moc chutnal (dalo se). Než jsem ho stačil vypít, přišli ostatní, kromě Mariána, která pokračoval směr Hejnice (viz výše), Helena si dala desítku a Kubáti dohromady nealko Birel. A konečně došlo i na kafe. Potom jsme se vydali na pouť k hradu. Moc doporučuju, krásná naučná stezka přirozeným lesem s mnoha zastaveními ze dřeva a kamene s různými doplňky. Čas ale tak letí, je třeba jet dál. Díky objížďkám není cesta do Nového Města jednoduchá, ale už vidíme Jindru na "předzahrádce" Dělňáku.
K dalšímu jen podotýkám, že absentujícího Šéfíka nahradil na první noc a sobotní snídani Marián, který se vracel do Liberce, aby odpoledne odjel na nějakou jinou akci. Nedělní výlet se myslím vyvedl, i když původní časový rozpis, který jsem neměl, neb než jsem si ho stačil vytisknout, rozbil se mi počítač, a nepamatoval si ho, jsme už ve Świeradówě-Zdróji, kde jsme ochutnali místní kyselku a potom ji zapili pivem (taky místním), značně narušili. Nedošlo tedy na Zhořelec, což mělo za následek nedostatek Zlotých a přebytek Eur. Ale zase máme kam jet příště. A přehrada byla Leśnianská nádrž na řece Kwise (jak bylo uvedeno v mejlu z 5.5.), a je z roku 1901 - nejstarší v Polsku.
A ještě - po loňském vyhrožování: Na Smrku už jsem sice byl, ale na Dvanáctkovém Smrku jsem byl nováčkem. .... Díky! A netěšte se, že to bylo naposled, příště pojedu zase! Petrof, j. d., měl zřejmě pan starosta letos lepší program.
A pro zajímavost
srovnání Novoměstské a Świeradówské kyselky :
